Joffre Lakes Backcountry

Ve městě už se dá chodit v kraťasech, na horách skoro taky a nám se konečně podařilo vypravit se na skialpy na Joffre Lakes a parádně tak uzavřít skialpovou sezónu vejletem, kterej byl naklepanej jak řízky a máme z něho pro vás opět mrtě modrobílejch fotek. Nebyl ňák extra dlouhej, ale stálo to zato, ostatně posuďte sami. Byl s námi i náš kamarád ze Slovenska Petr. Cesta vedla přes tři zamrzlá jezera, z nichž vždy to další je hezčí než to předchozí, stezičkama lesem po zledovatělém firnu až k poslednímu a největšímu Upper Joffre Lake, odtud již prostorným údolíčkem do sedla pod Mt. Taylor, tam oběd a hurá dolů, dokonce jsme na sjezdu zpět vychytali i trochu prašánku. Sluníčko z nás vysálo co mohlo a vyrýsovalo na gezichtě brýle, a tak jsme se na cestě zpět v Pembertonu zchladili milkšejkem ve westernovém mekáči. Tak zas někdy ciao.

Stále poznáváme okolí

Už jsme zase dlouho nic nenapsali, tak aby jste si nemysleli, že se tu jen tak flákáme, tak teď něco píšeme. Již pár týdnů se snažíme vyrazit na skialpový výlet na Duffy lakes, ale na horách o víkendech stále sněží a lavinová situace nám to vždy znemožní, krátíme si tedy čas různými způsoby, jako je třeba lyžování ve Whistleru. Odtud mnoho fotek nemáme, neboť když tu jsme stále lyžujeme a na focení není čas, oběd si vždy dáme v lanovce Peak2Peak a pak zas rychle hurá na lyže, Whistler vás prostě v klidu nenechá a pokaždé je zde co objevovat. Při poslední návštěvě jsme se vyřádili na sjezdovkách nesjezdovkách na Black comb, jedná se v podstatě o freeride, jaký můžete zažít při skialpových tůrách a dát si ho několikrát za den, jen je tam cedule, že je to na vlastní triko. Na nástupní místo se většinou musí kousek popojít s lyžemi na ramenou a hurá dolů. Sjíždí se strmými žlaby a svahy po úbočí hřebene na severní straně, kde stále ležel prašánek.

Nebo třeba jedeme na výlet do hor nad Vancouver, občas se nám stane, že tam ani nedojedeme, jako třeba předminulý víkend, když jsme vyrazili na nějaký trail do hor. Vypadalo to asi takhle: jedeme autem, " Hele co to tady je? " " To vypadá jako westernové městečko." " Co to je támhle? " " To je nějaká pevnost nebo co?" Tak takhle jsme kupříkladu objevili Fort Langley, Tato pevnost je považována za místo zrození Britské Kolumbie, stalo se tak v roce 1858. Nezbývalo nám, než si koupi lístky a jít na prohlídku. Potkali jsme tam starou indiánku, která nám ukazovala, jak vyráběli dříve košíky a provazy a vyprávěla nám o svém dětství, internátních školách a podobně.

Zvenku pevnost připomíná keltská opida, obehnána je palisádovou hradbou, uvnitř pak naleznete dřevěné stavby, sloužící různým účelům, jako je třeba kovárna, sklad, hlavní budova a pod.

Dále jsme se šli podívat ještě do městečka, kde jsme narazili na obří vetešnictví, ve kterém měli hromady retro věcí, jako je třeba staré nádobí, staré plechové cedule, hračky, knihy, dokonce spoustu lahví nenačaté Coca coly z nichž nejstarší jsem našel z roku 1970, či staré běžky Artis. To vše nám zabralo celkem dost času, takže nám na trail již nezbyl čas.

Na poslední výlet jsme vyrazili tuto sobotu s kamarádem Petrem ze Slovenska. Šli jsme do Lynn Valley s tím, že pokud by to šlo, mohli bychom vyjít na Colyseum Mountain.

Cesta se stále zhoršovala a sněhu přibývalo.

Začalo i pršet a když jsme došli k čelu spadlé laviny, řekli jsme si, že pobíhat za deště v laviništi, když je okolo přes dva metry sněhu, není úplně nejlepší způsob jak trávit dovolenou a tak jsme to otočili a šli nazpět. Cestou dolů začalo ještě více pršet došli jsme tak po třiadvaceti kilometrech k autu zcela promáčení, ale výlet to byl celkem hezký.

Jo a hlavně.......

 

Na to nezapomínejte, jsou úplně všude a sledujou vás na každým kroku.....