Ahoj všichni!
Už jsme zase dlouho nepsali o lyžování:-) Ale než začnu, akorát přišel Pavel z kuchyně, s kafíčkem pro nás pro oba, k tomu koláček z pekárny (naše nejoblíbenější jsou s malinami a bílou čokoládou...no akorát si Pavel to kafe osolil místo osladil, tak schválně jaký bude druhý pokus.
Ale musíme se pochlubit (teda Pavel), máme nový okýnko na Oblud, namontovaný, parádní!!!
Tak nějak před třemi týdny začlo konečně pořádně sněžit, já jsem v práci vyškemrala volný soboty, a tak si dopřáváme o sobotách lyžovací odměnu za týdenní režim. Před dvěma týdny jsme byli zase na Mount Baker, bylo to o dost lepší než když jsme tam byli poprvý, hlavně daleko víc sněhu. Jsou to dva kopce asi se šesti sedačkovými lanovkami, lanovky jsou bez žbrdlení a bez opěrek na nohy, prostě přece kdo jede lyžovat tak musí umět sedět na lavičce, a z kopce jsou značené sjezdovky, ale tak nějak pokrývají celý kopec. Všechny jsou na vlastní nebezpečí, a ty co jsou těžší tak je na nich ještě cedule že jsou na vlastní nebezpečí, a u těch co vedou úplně lesem je ještě provázek s cedulí úplně na vlastní nebezpečí a pozor na neoznačené překážky. Tam, co se opravdu nesmí, je cedule "Jestli sem pojedeš, tak ti odstřihneme skipas a už tě sem nikdy nepustíme." Kromě této poslední kategorie, kam se fakt nejezdí, jezdí všichni všude.
Carverový oblouk tu asi nevypilujete, ale zase se tu naučíte rychle zatočit mezi stromy, seskočit z nějaké boule, a malovat obloučky do prašánku. No je to paráda. Odpoledne začlo sněžit, a když jsme v půl čtvrtý přišli k autu, měli jsme na něm asi deset centimetrů. Nevýhoda Bakeru je to, že cestou zpátky (tam jezdíme před šestou ráno, takže to tolik nehrozí) se čeká přes dvě hodiny na hranicích zpátky do Kanady, to je tady prý úplně normální, protože Kanaďani jedou na víkendový nákup do USA, protože je to tam prý levnější. My jsme to moc nezkoumali, koupili jsme si jen levnější benzín a stejně drahý kafe.
Další sobotu jsme vyjeli do Whistleru. Tak tam je to asi jako třikrát větší Baker a ještě k tomu nějaký Alpský středisko s upravenýma sjezdovkama dohromady. Lyžovali jsme jako diví, oběd jsme si snědli v rekordní lanovce Peak to Peak, která je napnutá strašně vysoko nad údolím a vede víceméně vodorovně z jednoho kopce na druhý, dokonce tak vysoko, že z ní jednou prý nějaký manželský pár vyskočil s padákem, a teď je proto hledá policie. Lyžovali jsme tak intenzivně, že jsme ani neudělali žádnou fotku. Ale bylo to parádní. Byl s námi ještě Pavlův kolega z práce Vojta, vzali jsme ho cestou zpátky do naší oblíbené Indické hospůdky, dal si odvážně kozí maso na kari, dostal spoustu kostí a tvářil se že už s námi příště na večeri nepůjde.
My jsme si dneska slíbili k večeri alio olio špagety, a rozhodli jsme se, že se půjdem ještě teď večer protáhnout na boulder, tak musím končit.
Moc zdravíme!
Hojahoj!
J.
