Proč nejet třeba do Kanady?

úterý 28. ledna 2014

Víkend na tuleních pásech

Již jsem byl přihlášen na sobotní skalní lezení ve Squamish s místním horoklubem, jelikož Jana měla onu sobotu pracovat a v neděli, žebychom jako něco podnikli, když při odpoledni v tom okamžení žena přišla z roboty, že prej má i sobotu volnou. Nuž zrušil jsem svou registraci na lezení a nápad jinačí tu v cukuletu přispěchal. Tím nápadem byl skialpový výlet, řekli jsme si, že pojedeme asi někam nad Whistler. Tak jsme v sobotu brzy ráno osedlali našich 205 koní a vyrazili. Oblud hrnul jako sviň a tak jsme již v 8:00 byli ve Whistler Willage. Po zakoupení backcountry access card vyjíždíme na Whistler Mountain a odtud již pokračujeme po kopečkách a hřebínkách směr Fissile peak a Himmelsbach Hut, kde plánujeme nocleh.
Slunce pálilo, jako kdyby bylo o čtyři světelné minuty blíže Zemi a obloha čistá jak trestní rejstřík nemluvněte a tak, jelikož má cesta charakter amplitudy netlumeného, buzeného kyvadla, koupeme se v kopcích ve vlastní šťávě, stále nandaváme a sundaváme pásy.

Odměnou nám jsou, však krásné sjezdy a výhledy na okolní nekonečné hory.


Kolem půl čtvrté sjíždíme k chatě, nebo spíše útulně, která připomíná spíše polární observatoř, potkáváme zde skupinku tří Norů a jednoho Rakušana. Dáváme se s nimi do řeči opalujeme se, povídáme, svačíme až do západu slunce.

Druhý den, vstáváme kolem sedmé a vyrážíme k našemu cíli, kterým je Whirlwind Peak, již jen stoupáme, počasí je velice podobné sobotnímu, akorát po ránu příjemně mrzne a tak se stoupá lépe. Vyrážíme téměř současně s našimi spolunocležníky a tak se cestou nahoru na horu, různě míjíme a povídáme.



Z vrcholu nás čekal překrásný výhled,jehož krása byla úměrná vynaložené námaze, byly vidět hory, hory a hory a pak ještě hory s horama a další horyhory, horydoly a dolyhory.


Z vrcholku se dá přímo sjet na lyžích a tak sjíždíme stejnou cestou jako jsme se vysápali nahoru. Podklad byl trochu tvrdší, ale stálo to zato. Dále pokračujeme stejnou cestou, jako první den, při obědové pauze nás obkličují dravé sýkorky.

raději je trochu nakrmíme a pokračujeme dále až na Flute Summit, z jehož úbočí 
sjíždíme takovým menším kotlem, pod kterým se po rolbové cestě dostaneme na sjezdovky a hurá k autu.
Večer zakončujeme v naší oblíbené indické restauraci ve Squamish, kde si Jana poplakala nad dobrým jídlem.

Zv.




pondělí 13. ledna 2014

Ice Climbing Lillooet

Hádanka: Potká se Němec, Ind, Ekvádorec a dva Češi v pustém lese uprostřed Kanady a nikomu z nich to nepřijde divné. Co je to?..........................To je přeci další výlet kanadského horolezeckého kroužku.


A v právě takovémto složení jsme podnikli další výlet pod záštitou BCMC. Tentokráte se jednalo o dvoudenní víkendovou akci, jejíž náplní bylo lezení ledů v okolí Lillooetu a v údolí Marble Canyon. Vstávali jsme již v půl páté ráno a odjezd byl naplánován na šestou opět od kostela, kde jsme se nasáčkovali do největšího auta a vyrazili. Po lehčích pěti hodinkách jízdy nekonečnými lesy, ve zdejším měřítku cesta asi jako Praha- Jizerky, přijíždíme pod první ledopád ještě asi 40 min jízdy před Lillooetem, pojmenovaný Rambles. Každý si ho vylezeme asi tak pětkrát, šestkrát a jdeme zpět k autu. Tento není příliš náročný měří kolem 25 m a tvoří ho dva stupně, vhodné pro první den na rozlezení, další obtížnější ledy jsou ještě výše, ale tam jsme už nešli.
Lillooet je taková rozlezlá vesnice v horách, okolo v podstatě není nic než hory, lesy a jedna silnice, která vede někam na sever přez celou Kanadu a vypadá to tu podobně opuštěně jak někde v jihovýchodní evropě. Oblast je celkem chudá na srážky, které jsou zastaveny okolními horami a sem se nedostanou, takže krajina zde má spíše subtropický ráz a jedná se tak o jedno z nejsušších míst Kanady, pěstuje se zde i víno a nemusíte mít příliš bujnou fantazii, abyste si představili Vinetoua, jak se tu s Oldou prohánějí na koních mezi borovičkama a zabíjejí bandity. Indiáni zde však žijí i nadále v karavanových osadách a neprohánějí se na koních nýbrž v pickupech. Ubytováni jsme v příjemném motelu i se snídaní. Bydlíme v pokoji pro čtyři v pěti za 19 babek na osobu. Druhý den snídáme v 7:00 snídaně je samoobslužná - co si kdo nabere to si i sežere-. Okolo osmé vyrážíme na cestu do Marble Canyonu, kde na nás čeká 30m v podstatě kolmého ledu v perfektní kondici. K ledu se jde přes zamrzlé jezero, které má jen podzemní přítok. Obsazujeme dvě linie, jednu těžší a jedu lehčí s vodopádem uvnitř ledu.

Zde si každý dáme okolo čtyř cest. Kolem třetí odpo už máme bandasky jak sviň, tak balíme a jedeme domů. Cestou se ještě stavíme v Pembertonu na příjemné večeři a v 10:00 pm jsme u kostela ve Vanu.


sobota 4. ledna 2014

Skialpy Elfin Lakes

Na horách připadlo dvacet čísel prašánku a my jsme měli oba den volna, rozhodli jsme se tedy vyrazit na skialpy do hor nad Squamish na lyžovací vycházku. Ve čtvrtek večer jsme se ještě stavili v půjčovně a aniž bychom museli cokoliv zamlouvat půjčili jsme Janě boty a lavinový set a mě jeden pípák a hotovo. V pátek lehce po osmé, po lehčím bloudění, přijíždíme na parkoviště na konci Mamquam road cca 1000 m.n.m., kde také zlehka začíná sněhová pokrývka. Nazouváme lyže a vyrážíme po zledovatělé cestičce vzhůru. Sněhu s přibývající nadmořskou výškou také přibývá a ubývá mraků a vypadá to na krásný výlet. Na Red Heather Meadows dáváme svačinu a čaj z naší nové termosky, když nás bkličuje hejno pravděpodobně Sýkory černohlavé, nejprve obsadili naše hůlky a pozorovali jestli něco neupadne.

Pokud něco upadlo neváhali se o to na zemi poprat a vynadat si. Po chvilce se osmělili natolik, že je Jana krmila i z ruky a mě se pokusili ukrást čepici. Vydáváme se dále na cestu, která zde přechází v houpavý hřebínek, který nás dovede k útulně u Elfin Lakes
. Útulna je vytápěná a přespání stojí deset babek. My však přespávat nebudeme, svačíme, kocháme, pokecáme s jedním týpkem a razíme zpět. Již teď ale víme, že sem budeme muset jet alespoň ještě jednou a to na víkend, okolí totiž nabízí bezpočet výstupů a neméně krásných sjezdů v prašánku, nás však také jedno pozvolné splutí čeká při cestě nazpět, tak se otáčíme a jdeme.


Vychutnáváme si sjezd řidším lesem na čerstvém prašánku. Více fotek již naleznete v novém fotoalbu.

Žv.