Slunce pálilo, jako kdyby bylo o čtyři světelné minuty blíže Zemi a obloha čistá jak trestní rejstřík nemluvněte a tak, jelikož má cesta charakter amplitudy netlumeného, buzeného kyvadla, koupeme se v kopcích ve vlastní šťávě, stále nandaváme a sundaváme pásy.
Odměnou nám jsou, však krásné sjezdy a výhledy na okolní nekonečné hory.
Kolem půl čtvrté sjíždíme k chatě, nebo spíše útulně, která připomíná spíše polární observatoř, potkáváme zde skupinku tří Norů a jednoho Rakušana. Dáváme se s nimi do řeči opalujeme se, povídáme, svačíme až do západu slunce.
Druhý den, vstáváme kolem sedmé a vyrážíme k našemu cíli, kterým je Whirlwind Peak, již jen stoupáme, počasí je velice podobné sobotnímu, akorát po ránu příjemně mrzne a tak se stoupá lépe. Vyrážíme téměř současně s našimi spolunocležníky a tak se cestou nahoru na horu, různě míjíme a povídáme.
Z vrcholu nás čekal překrásný výhled,jehož krása byla úměrná vynaložené námaze, byly vidět hory, hory a hory a pak ještě hory s horama a další horyhory, horydoly a dolyhory.
Z vrcholku se dá přímo sjet na lyžích a tak sjíždíme stejnou cestou jako jsme se vysápali nahoru. Podklad byl trochu tvrdší, ale stálo to zato. Dále pokračujeme stejnou cestou, jako první den, při obědové pauze nás obkličují dravé sýkorky.
raději je trochu nakrmíme a pokračujeme dále až na Flute Summit, z jehož úbočí
sjíždíme takovým menším kotlem, pod kterým se po rolbové cestě dostaneme na sjezdovky a hurá k autu.Večer zakončujeme v naší oblíbené indické restauraci ve Squamish, kde si Jana poplakala nad dobrým jídlem.
Zv.