Lyžovačka v USA

Po ukončení vánočních oslav, jsme se vydali na jeden den lyžování do střediska pod horu Baker, která se nachází kousek za hranicí s USA. Vyjeli jsme už v 6:00 abychom stihli votevíračku v 9:00, nepočítali jsme však s více než hodinovým zpožděním na hranicích a tak jsme na svah přijeli až kolem desáté. Na hranicích jsme dostali jen takovou zelenou kartičku do pasu, razítko a za poplatek 6 USD/os. nás pustili. Středisko pod Bakerem není nějak extrémně obrovské, pokud jezdíte jen po sjezdovkách zvládnete ho projezdit za den a ceny jízdného jsou zde poloviční než ve Whistleru. Za lepších sněhových podmínek však nabízí mnoho možností pro freeride, ale i když podmínky nebyly úplně ideální a spousta volného terénu byla ještě uzavřena, tak jsme si tu docela pěkně zajezdili. Ostatně ono i to normální lyžování zde má takový freeridový nádech, teda alespoň pokud jde o černé sjezdovky, které se příliš neupravují a jsou takové přirozené, občas vedou různými žlaby, okolo skal, mezi stromy a pod. člověk se na nich docela vyblbne a není to rozhodně nuda. Jinak tu z toho nečiší takový nádech luxusu jako v Alpách nebo u nás, tohle středisko si rozhodně na nic nehraje, sedačky na lanovkách mají tvrdá ocelová opěradla, na sedácích jen nějaký vixlajvant a všechny sedačky, jak je v USA zvykem, jsou bez sklopných zábran, je to tady prostě takové víc do pohody, lyžuje se tu prostě trochu jinak, kdo chce mermomocí někde vykrajovat kárvové oblouky, ať jde jinam, ne že by to tu nešlo, ale na manšestru se tu prostě tak nelpí. Cestou zpět jsme měli možnost, jen z auta, zhlédnout americký venkov. Temné lesy občas nějaká polorozpadlá pastouška a okolo se povalující několik generací starých pickupů, funkčních i nefunkčních, z nichž nejstarší moli být tak z 50. let. Na silnicích potkáváte obří trucky naložené obřími kmeny a na loukách klasické stodoly co vypadají jako šestiúhelník, opět obložené vraky pickupů a zemědělských strojů, stě Merika voe.
Tak zase brzy na viděnou.

Žv.

International koprovka

Tak jsme dnes povečeřeli v naší společné kuchyni, pozvali jsme Imama z Indonésie a Davida z Francie a naše dva nové spolubydlící manželský pár velmi milých Íránců, a Pavel nám uvařil koprovku. Knedlíky nám málem přepadly přes palubu hrnce. Maso měkké, omáčka byla skoro jako od babičky, ostatní si na maso dali trochu chilli omáčky aby to mělo chuť a všichni byli spokojení. Bijan Íránec pak umyl nádobí (absolutně mě k němu nepustil) a uvařil dobrý čaj, a tak jsme seděli a klábosili a bylo to moc fajn. V úterý máme velkou francouzsko - česko - íránskou štědrovečerní večeři, vzhledem k tomu že každý bude chtít něco uvařit, tak se asi trochu přejíme. My jsme si vzali na starosti bramborový salát a šunkové rolky.
Pekárna jede na 150%, těsto se skoro nevejde do krabic a naopak opraváři balkónů včera u šéfa na pivu zakončili sezónu a mají dva týdny volno.
Moc vás zdravíme, a přejeme Vánoční Slunce v duši a ať vám něco naježí!

Už k nám taky přišly

Opravdu! Uklidili jsme pokoj, nastříhali na zahradě pár větví, a už jsou tu! Říkaly, že se jim u nás líbí a že si máme zítra zapálit třetí svíčku. Koukejte!

To je naše krbová římsa. Je to sice trochu improvizované, ale voní! Dokonce nás to tak naladilo, že jsme zbytek pátečního večera strávili pečením perníčků.

Musela jsem kvůli tomu koupit půl kila sody (nejmenší balení co existuje, další velikost má 2 kila), nevím, co s tím ti Kanaďani dělají. Taky už máme skořici a hřebíček. To je tady velké bohatství, vůbec to nechápu, jídlo je tu některé stejně jako u nás, některé tak dvakrát dražší, nu a koření, to je tak desetkrát dražší než u nás. Tak se teď máme, budeme mít na Vánoce všechno skořicové a hřebíčkové. Pavel prý udělá mokrýho psa (to je jablečný kompot s pudinkem). 

V práci teď prodáváme pečivo se santaclausovskou čepičkou na hlavě. Tady mi to nevadí, tady prý fakt nosí dárky Santa. A taky vyhráváme koledy. A občas si to přepnem na normální rádio, abysme se nezcvokli.

Moc zdravíme a přejeme hezké předvánoční období!

Ženský pohled

Musím přidat k Pavlovu technickému popisu trochu ženských emocí. Normálně mám tady skoro víc lyží než triček! (dvoje). A minulý týden jsme vzali Imama indonésana na výlet hledat sníh. Jeli jsme na Cypress. Pršelo i nahoře, občas déšť se sněhem (to vzbudili nadšení), bylo tam jedna sjezdovka umělého sněhu a jinak asi po kotníky, ale Imamovi to stačilo. Postavili jsme sněhuláka a fotili jsme se a koulovali, Imam byl celý překvapený, že je to studený, mokrý, a klouzavý, no užili jsme si to.
Jsme opožděný, máme čtyři svíčky na adventní věnec, a to je zatím vše! Vynahrazujeme si to vánočním pečivem s hvězdičkou z pekárny, když jsem ho ukazovala Petře s babčou po skype kameře, tak jsem si ho půlku nasypala do klávesnice...
Nu máme se dobře! A moc zdravíme!

Ty žluté cedulky nám dali zadarmo u pokladen pro lyžaře, ale bez nich nás nepustili. Bylo na nich napsáno že nositel cedulky na sebe bere všechna rizika pobytu v lese. A to jsme šli asi jeden kilometr dlouhé kolečko po cestě značené jako vhodná i pro vozíčkáře...Amerika! :-)

Zahájení skialpové sezóny

Tak jsme konečně zahájili skialpovou sezónu a co tomu předcházelo? Z počátku jsme si řekli, že si každý koupíme sjezdovky nebo skialpy a zbytek si vždy půjčíme já jsem si tedy koupil skialpy s botama a lavinovým setem s tím, že na nich budu i sjezdovat neb jsou celkem tuhé, Jana si koupila sjezdovky s botama, že si bude skialpy půčovat, nakonec máme skialpy oba. Dotlačil nás k tomu totiž sobotní výlet od BCMC na který jsme se přihlásili. Zjistili jsme v Pondělí, že se lyže půjčují až od příštího týdne protože je ještě málo sněhu a lidi by jim je poškrábali. Tak jsme začali opět na craiglistu shánět lyže, nejprve se Janě podařilo sehnat vázání a pásy každé u někoho jiného, takže jsem si v Úterý udělal kolečko po Vancouveru. Ve Středu jsem jel do sport Junkies omrknout co mají, ve Čtvrtek jsem jel opět do sport Junkies a koupil jsem celkem nové lyže a začal shánět nějaký skiservis, kde by mi to do Pátku namontovali, všude mi řekli, že mi to bez bot nenamontují a už vůbec ne do druhého dne. V Pátek jsme tedy jeli do půjčovny a půjčili jeden lavinový set, jeden pípák navíc a boty, nakoupili jsme cepíny a jedny nové pásy a nechali jsme tam tak čtvrtinu hodnoty našeho vozu a jeli domů, cestou z práce jsem nakoupil ještě pár drobností nezbytných pro montáž vázání a pak jsme strávili celý večer až do půlnoci montáží a kompletováním našeho vybavení, vrtačku Jana sehnala u sousedů, vrtací šablonu jsem vyrobil z papíru a lepicí pásky zbytek jsme zvládli pomocí sady nářadí od  Victorinoxu, kterou jsme intuitivně pořídili na začátku našeho pobytu. Vše se nakonec se vše vyvedlo a v Sobotu v 7:40 jsme s našim Obludem stepovali před St. David Church a čekali na ostatní účastníky v plné polní. Poté jsme se rozmístili jen do offroadů, takže Oblud zůstal ve hře a vyrazili jsme směr Squamish, před ním jsme uhnuli po prašné cestě do lesů pod Alpen Mountain, jejíž kvalita a sjízdnost se s přibývající nadmořskou výškou zhoršovala, takže jsme zase prověřili terénní schopnosti našeho vozu. Vyškrábali jsme se až na hranici sněhu, která je letos touto dobou nezvykle vysoko, neboť zatím panuje mrazivé a slunečné počasí, nazuli jsme lyže a vyrazili na cestu.

s přibývající výškou sněhu přibývalo, občas jsme se prodírali hustým lesem a povídali si s ostatními lidmi, takže jsme si zase prosfišili nejaká slofiška a celé fěty. Opět se zde sešla skupinka fajn lidí a celý výlet se nesl v pohodovém tempu a mrzlo jak blázen.

Z vrcholu Alpen Mountain se nám naskytl opět překrásný výhled. na okolní hory.

Po užití si výhledu jsme sjeli lesem dolů k autům a odjeli zpět do Vanu, kde jsme si po vrácení půjčovny dopřáli pořádnýho burgra ve fástfoodu Fatburger, zatím jednoznačně nejlepší fastfood ve kterém jsme byli. jejich burgry jsou šťavnaté a člověk se z nich opravdu nají a holedbají se i tím že jejich maso nebylo nikdy mraženo. Jinak půjčovny vybavení jsou tu o něco lepší než u nás, nechtěj po vás totiž statisícové zálohy v hotovosti, poř. autorizace karet ani platbu půjčovného v hotovosti. Prostě si po telefonu zabukujete co chcete půjčit, v určitý den přijdete, stačí vám jen doklad totožnosti, rovnou zaplatíte půjčovné, kartou nebo cash, to je jedno podepíšete jeden formulář, obdržíte jeho kopii a jdete domů. Toť vše.

Žv.