Lezení, zapadlé auto a procházka kaňonem

Jak nadpis napovídá, toť stručně shrnuto dění v uplynulých dvou víkendech. Minulý víkend v Sobotu jsme se vydali na procházku do Lynn Canyon, kde jsme viděli vodopády, strmé strže a prošli jsme se po lanovém mostě, vše na dosah severního Vancouveru, zde jsme si prošli asi dvacetikilometrový okruh temným hvozdem za šumění divokých řek a šumných dálav a medvědů. V pondělí jelikož bylo volno, Remembrance day, kdy se vzpomíná na válečné veterány všeho druhu a toto vzpomínání se vyjadřuje nošením kytičky vlčího máku připnuté na oblečení, kterou si za pár drobných můžete zakoupit různě po městě, jsme se rozhodli podniknout další pěší výlet ke Conflikt lake. K tomuto jezírku se stoupá od Callagham lake, kam se dá vyjet autem, vše se nachází blízko Whistleru. Osedlali jsme Oblud a brzy ráno jsme vyrazili, z Hw. No. 1 pak vede asfaltová odbočka k biatlonovému olympijskému parku, ze které se pak odbočí na lesní cestu stoupající cca 6 km ke Callagham lake. Tato odbočka již byla pokryta sněholedem a plná výmolů, no prostě ideál pro náš ofroudík. Prvních pár kilometrů si s cestou hravě poradil, sněhu stále přibývalo, ale stále zde byly projeté koleje ve sněhu, což nás uklidňovalo a tak jsme se hrabali dál. Až najednou koleje zmizely, ten před námi to otočil, a již zde bylo bezmála půl metru sněhu, zkoušel jsem to tedy prohrnout dále, ale svah byl příliš příkrý a naše pláště příliš hladké na tak mocnou sněhovou pokrývku. Rozhodli jsme se to tedy otočit a dojít alespoň ke Callagham lake. Při otáčení se nám ještě podařilo zapadnout do sněhu, ale s pomocí hrstky kamenů, které jsme naházeli pod kola se nám podařilo se vyhrabat.

A šlapeme dále pěšky. Po asi dvou hodinách brodění se sněhem a nejasnými vyhlídkami jak daleko ještě budeme muset jít, mě to přestalo bavit a začal jsem uvažovat o návratu. V tu chvíli slyšíme za námi motor a spatřujeme bílý Land Rover, jak se hrne sněhem za námi, má ho až po nárazník a smýká se ze strany na stranu. Pokračujeme tedy dále ve vyjetých kolejích a za dalších půl km jsme u jezera. Prohodíme pár slov s posádkou sněžného pluhu, prý přišli vyvenčit psa, fotíme Callagham lake svačíme a s radostným pocitem, že tu nejsme úplně sami obklopeni cougarama a medvědy se ve vyjetých kolejích odebíráme nazpět.

Cestou zpět ještě fotíme jeden vodopád a stavujeme se v příjemné hospůdce na kávu a výbornou domácí houbovou polévku a doma vše završíme pořádným domácím burgerem se zázvorovou limčou.

No a tento víkend jsme byli opět lézt ve Squamish s jednou partou moc fajn lidí, lezení tentokrát bylo hodně studené a mokré, ale zato jsme ho zakončili bazénem s horkou vířivkou a posléze indickou restaurací, kde jsme si se všemi pěkně popovídali a lanařili je ať se přijedou podívat na české písky..

No a nyní se již chystáme na zimní sezónu, která začíná ve Whistleru již tento měsíc, tak zase brzy...

See ya.

Kolibřík, želva, volavka, králík, vrány a krevety.

Ahoj všichni!
Přemýšlím, co psát, už jsme tady docela zaběhlí, tak není tolika novinek.
Koupili jsme si přes inzerát lyže, a těšíme se na sníh. Pavlovi teda ještě chybí boty, a taky zatím nemáme hůlky. Některá střediska mají otevřít už 28.11., tak uvidíme. Zatím jsme byli prozkoumat nejbližší středisko Cypress mountain, to je kousek za Vancouverem. Padal tam déšť se sněhem a byli jsme se projít lesem na vyhlídku, byla to paráda ale viděli jsme jen mlhu. Jinak lanovky tu jsou a všechno zdá se se připravuje.
Pak jsme se jeli podívat do zátoky Horseshoe bay, je to malá vesnice opravdu v zátoce tvaru podkovy, a taky odtamtud jezdí trajekty na Vancouver island a další ostrůvky u Vancouveru. V Kanadě je na každém rohu Starbucks a každý druhý, koho potkáte na ulici, tak má v ruce obrovský papírový kelímek se Starbucks kafem. A tak jsme si řekli, že tu kavárnu musíme taky konečně vyzkoušet, a dali jsme si v Horseshoe bay Starbucks velký kafe, sedli jsme si k barovému stolečku s výhledem na přístav a užívali si deštivou sobotu. Podle kanadského značení to velký kafe byla velikost medium, což je pro nás tak na dvě hodiny popíjení, tak jsme si říkali že příště si musíme dát small, což je asi tak trojnásobně velké než obvyklá evropská velikost. Jinak Starbucks kavárny jsou moc příjemné.

Před chvíli byl asi na zahradě kolibřík. Fakt malinký ptáček s dlouhým zobákem a uměl stát ve vzduchu jako helikoptéra. Myslela jsem že je to tropický zvíře, ale fakt tu byl.
Taky jednou když jsem byla běhat u moře, tak v takovém nejspíš sladkovodním kanálu mezi cestou a zahradami od rodinných domů vylezla na kamen želva, přišla se k ní podívat volavka a tak tam seděly na kameni spolu. Mám je na fotce v telefonu ale nemáme tu kabel na přetažení do počítače, tak možná až spolubydla Imam nám to přes jeho bluetooth v počítači přetáhne. V prvním týdnu jsme viděli mývala a skunka, a teď už nic, asi se nám jen přišli představit.
(to byl specielní odstavec pro babičku o zvířátkách)

V pekárně jsme měli včera legraci, odešla naše novozélanďanka pekařka, a tak pekl šéf Kent, a skoro všechno bylo přismahlé nebo spláclé nebo obojí... :-) Jinak Kent zaučuje nového pekaře, tak snad nebude už všechno napořád přismahlé, protože to pak od lidí samozřejmě schytnou prodavačky.

Pavel má zase zážitky z obědů na stavbě. Kupují si s klukama jídlo v krabičce většinou v čínském bistru, mají to tam fakt dobrý (občas dostanu zbytky nebo i celou krabičku) a pak to před stavbou na trávníku spořádají. Pozorují přitom králíky, kteří se tady tak nějak divoce pohybují podobně jako veverky celkem nerušeni děním okolo. Pokud prý někdo zanechá zbytek oběda v krabičce a jde pracovat, přijde havran či vrána a začne se dobývat do krabičky. Prý se jí nějaký kolega pokusil ulovit hřebíkovou pistolí, naštěstí neulovil, ale vyplašil od oběda.
Jinak prý tomu králičímu parčíku chybí už jen vodopád a jednorožec.

Dneska jsem vezla Sarah do školky. Zvládli jsme to, akorát jsme trošku kroužili před školkou a hledali místo na zaparkování. Předtím jsme asi 10 minut bojovali před zrcadlem, protože Sarah potřebuje po vzoru maminky mít her own hairstyle. Ale bylo to fajn. Před školou vás přivítá některý z učitelů (často i jménem), a ve třídě rodiče postupně přivádí děti, můžou si tam s nimi chvilku posedět a třeba číst, a v půl deváté začne "vyučování" na koberci, a rodiče odchází.

Ju a další zážitek máme z nakupování v přístavu. Byl tam jen Pavel v neděli a vrátil se s čerstvými krevetami, hromada za sedm dolarů, a tak se vrátím v neděli večer z práce a na stole máme špagety s krevetami, dost dobrý! V Čechách mě tyhle jídla moc nelákají, ale tady je to fakt dobrota.
Těším se na přístavní nakupování, budeme testovat další ryby, a dáme vám sem nějakou fotku!

Všechny vás moc zdravíme!

Jana