Proč nejet třeba do Kanady?

neděle 17. listopadu 2013

Lezení, zapadlé auto a procházka kaňonem

Jak nadpis napovídá, toť stručně shrnuto dění v uplynulých dvou víkendech. Minulý víkend v Sobotu jsme se vydali na procházku do Lynn Canyon, kde jsme viděli vodopády, strmé strže a prošli jsme se po lanovém mostě, vše na dosah severního Vancouveru, zde jsme si prošli asi dvacetikilometrový okruh temným hvozdem za šumění divokých řek a šumných dálav a medvědů. V pondělí jelikož bylo volno, Remembrance day, kdy se vzpomíná na válečné veterány všeho druhu a toto vzpomínání se vyjadřuje nošením kytičky vlčího máku připnuté na oblečení, kterou si za pár drobných můžete zakoupit různě po městě, jsme se rozhodli podniknout další pěší výlet ke Conflikt lake. K tomuto jezírku se stoupá od Callagham lake, kam se dá vyjet autem, vše se nachází blízko Whistleru. Osedlali jsme Oblud a brzy ráno jsme vyrazili, z Hw. No. 1 pak vede asfaltová odbočka k biatlonovému olympijskému parku, ze které se pak odbočí na lesní cestu stoupající cca 6 km ke Callagham lake. Tato odbočka již byla pokryta sněholedem a plná výmolů, no prostě ideál pro náš ofroudík. Prvních pár kilometrů si s cestou hravě poradil, sněhu stále přibývalo, ale stále zde byly projeté koleje ve sněhu, což nás uklidňovalo a tak jsme se hrabali dál. Až najednou koleje zmizely, ten před námi to otočil, a již zde bylo bezmála půl metru sněhu, zkoušel jsem to tedy prohrnout dále, ale svah byl příliš příkrý a naše pláště příliš hladké na tak mocnou sněhovou pokrývku. Rozhodli jsme se to tedy otočit a dojít alespoň ke Callagham lake. Při otáčení se nám ještě podařilo zapadnout do sněhu, ale s pomocí hrstky kamenů, které jsme naházeli pod kola se nám podařilo se vyhrabat.
A šlapeme dále pěšky. Po asi dvou hodinách brodění se sněhem a nejasnými vyhlídkami jak daleko ještě budeme muset jít, mě to přestalo bavit a začal jsem uvažovat o návratu. V tu chvíli slyšíme za námi motor a spatřujeme bílý Land Rover, jak se hrne sněhem za námi, má ho až po nárazník a smýká se ze strany na stranu. Pokračujeme tedy dále ve vyjetých kolejích a za dalších půl km jsme u jezera. Prohodíme pár slov s posádkou sněžného pluhu, prý přišli vyvenčit psa, fotíme Callagham lake svačíme a s radostným pocitem, že tu nejsme úplně sami obklopeni cougarama a medvědy se ve vyjetých kolejích odebíráme nazpět.
Cestou zpět ještě fotíme jeden vodopád a stavujeme se v příjemné hospůdce na kávu a výbornou domácí houbovou polévku a doma vše završíme pořádným domácím burgerem se zázvorovou limčou.
No a tento víkend jsme byli opět lézt ve Squamish s jednou partou moc fajn lidí, lezení tentokrát bylo hodně studené a mokré, ale zato jsme ho zakončili bazénem s horkou vířivkou a posléze indickou restaurací, kde jsme si se všemi pěkně popovídali a lanařili je ať se přijedou podívat na české písky..
No a nyní se již chystáme na zimní sezónu, která začíná ve Whistleru již tento měsíc, tak zase brzy...

See ya.

Žádné komentáře:

Okomentovat