Lyžovačka v USA

Po ukončení vánočních oslav, jsme se vydali na jeden den lyžování do střediska pod horu Baker, která se nachází kousek za hranicí s USA. Vyjeli jsme už v 6:00 abychom stihli votevíračku v 9:00, nepočítali jsme však s více než hodinovým zpožděním na hranicích a tak jsme na svah přijeli až kolem desáté. Na hranicích jsme dostali jen takovou zelenou kartičku do pasu, razítko a za poplatek 6 USD/os. nás pustili. Středisko pod Bakerem není nějak extrémně obrovské, pokud jezdíte jen po sjezdovkách zvládnete ho projezdit za den a ceny jízdného jsou zde poloviční než ve Whistleru. Za lepších sněhových podmínek však nabízí mnoho možností pro freeride, ale i když podmínky nebyly úplně ideální a spousta volného terénu byla ještě uzavřena, tak jsme si tu docela pěkně zajezdili. Ostatně ono i to normální lyžování zde má takový freeridový nádech, teda alespoň pokud jde o černé sjezdovky, které se příliš neupravují a jsou takové přirozené, občas vedou různými žlaby, okolo skal, mezi stromy a pod. člověk se na nich docela vyblbne a není to rozhodně nuda. Jinak tu z toho nečiší takový nádech luxusu jako v Alpách nebo u nás, tohle středisko si rozhodně na nic nehraje, sedačky na lanovkách mají tvrdá ocelová opěradla, na sedácích jen nějaký vixlajvant a všechny sedačky, jak je v USA zvykem, jsou bez sklopných zábran, je to tady prostě takové víc do pohody, lyžuje se tu prostě trochu jinak, kdo chce mermomocí někde vykrajovat kárvové oblouky, ať jde jinam, ne že by to tu nešlo, ale na manšestru se tu prostě tak nelpí. Cestou zpět jsme měli možnost, jen z auta, zhlédnout americký venkov. Temné lesy občas nějaká polorozpadlá pastouška a okolo se povalující několik generací starých pickupů, funkčních i nefunkčních, z nichž nejstarší moli být tak z 50. let. Na silnicích potkáváte obří trucky naložené obřími kmeny a na loukách klasické stodoly co vypadají jako šestiúhelník, opět obložené vraky pickupů a zemědělských strojů, stě Merika voe.
Tak zase brzy na viděnou.

Žv.