Žijeme si tady docela příjemným poklidným životem. Ráno vstaneme, nasnídáme se, Pavel sedne na kolo a jede do práce, a já se jdu ještě na chvíli uvelebit do postele, protože povětšinou pracuju až od půl dvanácté, ale zase až do osmé večer.
Když neprší jako zrovna teď, tak kolem deváté sednu na kolo a jedu dva kilometry k moři. Vypadá to tam takto, podél pobřeží vede taková štěrková cesta, pak je široký pás takových travin, kde se nemá vstupovat a žije tam asi spousta ptáků a tak, a v mělkých vodách které jsou hned za tím se prý aklimatizují lososi na slanou vodu.
Po cestě se dá krásně běžet, a každou chvíli vás někdo zdraví a sděluje "To je ale krásný den, že?" nebo "Dobré ráno, to je tak bezvadné být venku, mějte hezký den!" atd. Původně jsme mysleli, že to je tím pěkným počasím, ale minulý víkend jsme se byli jedno dopoledne projít v centru Vancouveru, lilo jako z konve, choulili jsme s v bundách a pod deštníkem, a kolem nás běhali nadšení Kanaďani ve sportovních tričkách, uplně promočení...pohodička. Prý je to normální:-)
No tak tedy dojedu na kole k moři, zamknu kolo u zábradlí a běžím na poloostrov Garry point, kde jsou lodě a výhled, taky je tam památník všem místním rybářům, a jsou tam další nadšení dopolední chodci a běžci a cyklisti, kteří vás zběsile zdraví.
Ne trochu přeháním, u nás se běžci a cyklisti taky docela zdraví, ale tady je to přecejenom trochu víc.
Nu a pak zas zpátky a na kole, rychlá sprcha a do práce. Včera mi hned co jsem se vrátila z ranního výletu volali z práce, jestli bych mohla přijít trochu dřív. Právě jsem přendavala moje pracovní oblečení z pračky do sušičky. Ještě že tu mají všechny ty strojte tak výkonné, za deset minut už byl mokrý jen límeček:-)
V práci je to docela fajn, funguje to tak, že všichni dělají všechno, od zdobení koláčů polevou, povídání si se zákazníky, přes počítání peněz v kase až po vytírání podlahy, takže je to docela různorodé. V 7 zavíráme a zadními dveřmi přijde vždycky nějaká charita, která si všechno zbylé pečivo odveze. Problém je, že jim nesmíme dát nic se sýrem, takže všechny zbytky se sýrem jdou do koše, nebo k nám domu. Takže i když si dost často říkám, že toho domů moc neponesu, tak je z toho vždycky plná igelitka. Už jsme tu zavedli košík na pečivo volně k dispozici všem spolubydlícím. Pak se tam začly objevovat různé další potraviny, které někomu přebývají, tak z toho vznikla taková společná hromádka.
Začla jsem jednou v týdnu učit plavání v takové malé plavecké škole asi 5 km odtud, je to sice docela práce v oboru, ale trochu otročina - učit se musí zásadně z vody, takže po čtyřech hodinách "práce", kdy se mi v bazénu vystřídá pět tříčlenných skupinek dětí (v každé skupince jsou ale různě zdatné děti) tak jsem pěkně rozmoklá a zralá tak na grog, a už se zase těším do teplé pekárny:-)
Docela si s Pavlem libujem v našem bydlení, je tu moc příjemně a útulno, je tu klid a přitom člověk občas potká nějaké spolubydly v kuchyni a popovídá. Včera jsme se byli dopoledne projít s číňankou, která tu má s manželem taky pronajatý pokoj, a bylo to zajímavé popovídání. A od Imama jsme včera dostali nějaké specielné indonésské sušenky, ještě jsme je neochutnali. Imam je celý paf z toho jak chutná jabko a paprika. Asi mu tu chybí nějaké sladké mango.
Jak je tady v Kanadě skoro každý nějaký přistěhovalec odněkud, tak jsou takoví tolerantní mi přijde. Vůbec se divím, že mě tady v práci nechají bavit se se zákazníkama, a oni jsou na podivnou angličtinu asi zvyklí. Včera se mě zas paní ptala, jestli parlé francé, že mám takový přízvuk. Tak jsem říkala že parlé počesku... už mě hádali na Rusko, Německo, Francii, ale na Česko ještě ne.
V sobotu máme s Pavlem oba volno v práci! Máme zamluvené auto v půjčovně a chceme jet do Squamish, ale nějak jsme si neuvědomili před odletem že na to bude možná potřeba kreditní karta, kterou teda nemáme, tak nám držte palce:-)
A nebo holt vyzkoušíme nějaké alternativní dopravní prostředky.
Po ranním výhledu z okna jsem si na dnešní dopoledne naplánovala blog a uvařit kuřecí polévku. První splněno, teď asi budu muset do pláštěnky a na průzkumnou výpravu do řeznictví.
Všechny moc zdravíme!
Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat