KPČ Whistler-Squamish

Tuto sobotu jsme měli naplánovaný jednodenní výlet do Whistleru a okolí, měli jsme již dopředu zamluvené auto v půjčovně a ani jsme si nebyli jisti, jestli nám ho půjčí. V pátek po práci jsme ještě ke všemu měli zapíjení odchodu jednoho kolegy, shodou okolností také Čecha, který se vrací tento týden po roce zpět na rodnou hroudu. Takže nás všechny šef pozval do hospody. Vše se odehrávalo ve velkém kasínu na Bridgeportu. Při příchodu do kasína resp. před něj jsem narazil na dva vchody, jeden byl pro lidi nad třicet a druhý pro lidi pod, na nic jsem si nehrál a zaplul jsem do kóje mě určené, předložil jsem dva doklady totožnosti a byl vpuštěn dovnitř. Poté jsem se zastavil a strnul v poloze užaslého dítěte, které poprvé v životě vidí......no prostě WTF moment. Všude spousta zvuků a světýlek a nekonečné uličky lemované hracími automaty obsazené hrajcími důchodci lemované dalšími důchodci lemované....Proklesťuji se mezi důchodci směrem, kde tuším hospodu, až jsem se proklestil k dalšímu bodyguardovi, který se mě jen zkušebně táže, co kdybych tam náhodou nepozorovaně vklouzl komínem a vyhnul se tak první pasové kontrole, co že tam pohledávám, "jen jdu za přáteli", krátce jsem ho odbyl a usedám ke stolu. Po popíjíme, povídáme šef objednává další a další pivka, po chvilce rounds of shuts of Vodka, pak přichází na řadu bluesová černošská kapela, hráli fakt dobře, rounds of shuts a kolem půlnoci se již všichni vytrácíme domů, všichni jsou celkem slušně, když to řeknu po místňácku, shitfaced a domů se spíše potácíme. No a ráno jsme s Janou vstávali kolem šesté, abychom vyzvedli auto, takže jsem naspal asi 3 hodiny, celkem slušně lilo, a tak se rozhodujeme spíše pro typ výletu kpč. Po vypůjčení vozu, Suzuki SX4 v automatu samozřejmě, se vydáváme směr Whistler. Řídí Jana, neb já ještě nejsem schopen. Déšť cestou ještě zmohutněl, tady totiž když prší, tak opravdu prší, asi tak, jako kdyby vám na hlavu někdo lil bezedný kýbl vody z metrové výšky celý den a ne jenom vám na hlavu, ale taky všude okolo vás. Jedeme po hwy. 99, která se klikatí podél zálivu do Squamische, cestou zastavujeme u dvou vodopádů. první je Shannon Falls

a druhý Brandywine Falls.

Oba jsou doslova pár desítek metrů od dálnice. První padá z výšky několika desítek metrů z útesu nad dálnicí a druhý se jakoby zničeho nic propadá do na naše poměry obrovského kaňonu do hloubky kolem 70 metrů. Po příjezdu do Whistleru zakotvíme na parkovišti a jdeme na obhlídku městečka, shodujeme se na tom, že je to takový kanadský Špindl

a jdeme se podívat do Aboriginal culture center, kde se dovídáme pár zajímavostí o prvních obyvatelích Britské Kolumbie, shlédneme krátký film v místním kinosálku, vyslechneme několik živě hraných aboriginských písní s bubnovým doprovodem a odebíráme se spokojeni zpět k autu. Již se cítím schopný ke krocení plechového poníka, poník proto, byť je to celkem normální auto, tak mezi místními pojízdnými stodolami se téměř vytrácí, také usedám za volant a vyrážíme na Squamish, v řeči místního kmene to znamená něco jako "matka větru". Zde si dopřáváme v jedné příjemné hospůdce Dobrého burgra s hranolky a po ustání deště, první dešťová pauza od rána, jdeme na obhlídku místních lezeckých terénů, bojíme se medvědů neboť je již téměř tma a slintáme nad místní žulou. Po návratu do Richmondu tankujeme cca 30 l projetého benzínu za necelých 40 CAD a vracíme automobil. I přes veškeré nepřízně jsme byli s výletem spokojeni a těšíme se na další.

Žvejk